Jana Baboráková

Jana Baboráková se narodila v Hlinsku a nyní žije v Přestavlkách u Chrudimi. Vystudovala propagační grafiku. Do roku 1989 pracovala jako propagační výtvarnice, později přijala místo restaurátorky v Muzeu loutkářských kultur v Chrudimi, kde se zrodil i její zájem o loutky. Nejdříve vyráběla marionety jen pro své děti a děti svých přátel, už od roku 1995 však s manželem Ivanem připravuje loutky jako ceny pro festival Loutkářská Chrudim, její Kašpárek si zahrál v oscarovém filmu Kolja a další její loutky reprezentovaly Českou republiku na výstavě Europálie 1998 v belgickém Bruselu.
„Mé textilní panenky jsou ručně šité z přírodních materiálů, mají vlněné vlásky a ručně domalovaný obličej. Plní se ovčí vlnou, takže se při mazlení v rukou dětí zahřívají a navozují pocit skutečného kamaráda. Vyzařují lásku, teplo a něžnost, díky energetickému programování podporují vlastnosti, které děti potřebují posílit,“ říká o svých panenkách Jana Baboráková. Jednu takovou, symbolicky nazvanou Alžběta, dostala darem také malá princezna Charllote z Cambridge, která se v roce 2015 narodila vévodkyni Kate a princi Williamovi. Do Buckinghamského paláce ji poslal rodinný přítel Dušan Ehmig, jenž i obdržel od královské rodiny odpověď s poděkováním.
„Po celou dobu si doma také kreslí a maluje. Obrazy i kresby však na veřejnosti neprezentuje. Ani nejbližší přátelé netušili, že před světem cudně skrývá svou autonomní výtvarnou tvorbu s jasným a svébytným rukopisem. Až před pár lety Janu přemluvil manžel Ivan, také malíř, aby uspořádala samostatnou výstavu a svou tvorbu představila veřejnosti,“ prozrazuje kunsthistorik Jindřich Karlík, jenž tvorbu Jany Baborákové popisuje slovy: „Její obrazy a kresby nesou pečeť fascinace znakem, pečetí, písmovým otiskem, pradávným záznamem kultur starých Májů, Aztéků a čínských kaligrafických opusů sešitých jemným předivem událostí odehrávajících se na obrazové ploše. V jejích uměleckých dílech je zakódovaná energie těchto znaků. Tvorba Jany Baborákové je poselstvím předávaným generacemi až do dnešních dní. A jaké to jsou zprávy? Co z nich lze „přečíst“? Otisk, znak pečeť jako symbol něčeho solidního, zakotveného, neměnného a pevného. To jsou atributy dnešních duchovních potřeb, které zoufale hledáme, jsou to potřeby člověka zmítaného světem techniky i pošramocených lidských vztahů. Nechte na sebe působit tvorbu Jany Baborákové a pokuste se dát si odpověď každý sám, sám za sebe.“

Zdroj: www.vcd.cz